Mnozí zaměstnavatelé chtějí mít kontrolu nad svými zaměstnanci, kteří pracují z domova. Můžete po zaměstnancích požadovat, aby měli v pracovní době zapnutou webkameru? Co na to soud?
Zpracování osobních údajů na pracovišti nebývá zpravidla tolik komplikované, přesto se v něm správci stále často dopouštějí chyb a nepřiměřeně zasahují do práv zaměstnanců. Celá věc se komplikuje v okamžiku, kdy práce zaměstnanců obnáší užívání různých technologií, které o nich (mnohdy extenzivně) sbírají osobní údaje a poskytují je třetím stranám. V kombinaci s prací z domova je tak užívání technologií pro správce o něco složitější, neboť by měli důkladně posoudit, jaký vliv může mít dané zpracování na práva zaměstnanců.
Zajímavý případ řešil v minulých týdnech soud v Tilburgu v Nizozemí (konkrétně okresní soud Zeeland-West-Brabant), jehož předmětem bylo ukončení pracovního poměru zaměstnanci americké společnosti, který dostal okamžitou výpověď z důvodu „odmítnutí pracovat“ a „neposlušnosti“. Co bylo důvodem? Nechtěl mít při školení neustále zapnutou webkameru.
O co v případu šlo?
Žalovaným subjektem byla společnost Chetu, Inc., která se zabývá vývojem softwaru (velmi zjednodušeně řečeno). Sama společnost má sice sídlo na Floridě, nicméně měla taktéž pobočku v Rijswijku na jihu Holandska. Žalobce (zaměstnanec) byl na této pobočce zaměstnán od začátku roku 2019 na pozici obchodního zástupce a jeho práce spočívala v akvizici nových zákazníků. Samotný zaměstnanec pracoval zcela z domova a pobočku zaměstnavatele nikdy nenavštívil. Jeho interakce se zaměstnavatelem tak probíhala právě v rámci online prostředí. Ostatně, dle informací nizozemského soudu byla holandská pobočka zrušena ke dni 31. 8. 2022 a následující den odhlášena z živnostenského rejstříku. Přitom okolnosti případu jsou datovány právě k srpnu roku 2022.
Dne 23. 8. 2022 obdržel zaměstnanec pozvánku na interní školení (s povinnou účastí) u zaměstnavatele, jež probíhalo v online prostředí ve virtuální učebně. Součástí požadavku na mandatorní účast byl i požadavek, aby byl na tomto školení účasten po celý pracovní den, dále aby nepřetržitě sdílel svoji obrazovku, a hlavně – aby nechal po celý pracovní den zapnutou webkameru. To se zaměstnanci z poměrně pochopitelných důvodů nelíbilo a po připomenutí ze strany zaměstnavatele uvedl, že pro něj není komfortní, aby byl 9 hodin denně sledován kamerou. Takový požadavek považoval za zásah do svého soukromí, který není opodstatněný. Na notebooku měl totiž zapnuté sdílení obrazovky, tudíž zaměstnavatel už tak mohl sledovat jeho aktivity.
Odpověď zaměstnavatele byla poměrně přímočará – nejedná se o zásah do práv zaměstnance, protože kdyby školení probíhalo standardně v offline prostředí, tak ho přeci také všichni zaměstnanci uvidí. Dále argumentoval tím, že kamera je zapnutá pouze v pracovní době a stejně tak se nepořizuje záznam – tím pádem dle zaměstnavatele nejde o zpracování osobních údajů. Poté, co svoji argumentaci zopakoval v rámci e-mailové komunikace, obdržel zaměstnanec 26. 8. 2022 e-mail s jednoduchým textem: „Dobrý den (jméno je anonymizováno), Váš pracovní poměr je tímto ukončen. Důvod: Odmítnutí pracovat, neposlušnost.“
Soudní řízení
To se ovšem zaměstnanci nelíbilo. Z toho důvodu se obrátil na nizozemský soud, kde mimo jiné rozporoval důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru. Dle nizozemského práva je k tomu totiž nutné splnit několik předpokladů, přičemž dle soudu je taktéž důležité, aby oznámení o zrušení pracovního poměru obsahovalo vysvětlení, z jakých naléhavých důvodů byl pracovní poměr zrušen.
V tomto případě soud rozhodl o tom, že z komunikace předložené žalobcem nevyplývá, že by se zdráhal vykonávat svěřené činnosti. Stejně tak soud došel k závěru, že požadavek na zapnutou webkameru nepatří mezi přiměřený příkaz, a tím pádem nelze nutně chování zaměstnance považovat za neposlušné či vzdorovité.
Naopak soud odmítl názor zaměstnavatele, že předmětný příkaz nezasahuje do práv zaměstnance, a rozhodl ve prospěch zaměstnance. Jen pro zajímavost lze uvést, že soudní řízení proběhlo velmi rychle – od podání žaloby do vydání soudního rozhodnutí uběhlo pouhých 26 dní. Pravdou však je, že žalovaná strana se soudu nevyjádřila a nebyla v rámci své obrany vůbec aktivní, je tedy otázkou, o kolik by jinak celé řízení bylo delší.
Vyjádření Evropského soudu pro lidská práva
Nizozemský soud se zastal zaměstnance, jenž nechtěl být předmětem nepřiměřeného sledování. Ačkoliv nizozemský soud řešil spíše otázku výpovědi než samotné webové kamery, určitě je vhodné sledovat, jak se vyvíjí praxe Evropského soudu pro lidská práva, který upřesnil základní podmínky pro možnost sledování zaměstnanců na pracovišti. Dle ESLP totiž „jakýkoliv zásah lze odůvodnit podle článku 8 odst. 2 pouze tehdy, je-li v souladu se zákonem, sleduje jeden nebo více legitimních cílů, na které toto ustanovení odkazuje, a je v demokratické společnosti nezbytný k dosažení takového cíle“.