• Josef Bátrla

Můžete sledovat firemní auta i po pracovní době?

Máte ve firemních vozech GPS lokátory? Pokud ano, mohlo by vás zajímat, zda a za jakých podmínek můžete sledovat firemní auta i po pracovní době.

V předchozím čísle jsme se za­měřili na oblast monitoringu zaměstnanců, která je relativ­ně problematická a přirozeně přitahu­je pozornost Úřadu pro ochranu osob­ních údajů. Možná se k vám donesla informace, že ÚOOÚ říká, že sledovat služební vozidla i po pracovní době je v souladu se zákonem, neboť je to oprávněným zá­jmem správce. To však není tak úplně pravda. Pojďme se podívat na to, jak je to ve skutečnosti.

Monitoring a stanovisko ÚOOÚ Na začátku je vhodné říct, že v záko­níku práce i GDPR bychom definici monitorování (respektive sledování) nacházeli jen velmi obtížně. Minimál­ně z předchozího článku však víme, že pokud chceme vystavit zaměstnance sledování (bez ohledu na to, jestli ote­vřenému, nebo skrytému), můžeme tak činit pouze na základě závažného důvodu, který spočívá ve zvláštní po­vaze zaměstnavatele. Mimo to však platí obecná pravidla dle GPDR – po­kud chceme zpracovávat osobní údaje, musíme mít stanoven účel zpracování, maximálně nezbytný rozsah osobních údajů a vhodný právní titul. A pocho­pitelně se musí jednat o zpracování nezbytné. Zase tak jednoduché to ale není, a proto ÚOOÚ přispěchal s návodem a odpovědí, jak GDPR dopadá na GPS lokátory ve služebních vozech (stano­visko naleznete zde). Bohužel, proble­matika GPS v autech je o něco složitěj­ší, než jak ji maluje ÚOOÚ. ÚOOÚ k GPS lokátorům v autech Úřad věnoval na svých stránkách v od­díle Často kladené otázky zaměstnava­telům vlastní sekci. V obecné rovině doporučujeme tyto stránky sledovat, neboť se zde obyčejně dozvíte cenné rady – v tomto případě to však nemusí být úplně pravda. ÚOOÚ na otázku, zda lze monitorovat služební vozidla po­ mocí GPS, odpovídá, že ano – v tom­ to se s ÚOOÚ shodnou asi úplně všichni. V čem se však již neshodne­me, je rozsah takového zpracování. ÚOOÚ sděluje, že „monitorování služebních vozidel při pracovních cestách pomocí GPS v rozsahu a způsobem potřebným pro ochranu a správu majetku je oprávněným zájmem zaměstnavatele, tedy zpracováním osobních údajů dle článku 6 odst. 1 písm. f) GDPR“. S tímto se v zásadě shodujeme, s odůvodněním už nikoliv. To však nechme stranou, protože důležitější je další věta: „Umožní-li zaměstnavatel využívat služební vozidlo zaměstnanci i k soukromým účelům, jde o určitý druh benefitu. Úprava vzájemných práv a povinností se bude řídit dohodou o použití vozidla. Zaměstnanec by měl být na použití GPS sledování upozorněn, a to v rozsahu informace podle čl. 13 GDPR. Využije-li zaměstnanec vozidlo i v rámci svých soukromých aktivit, je nadále oprávněným zájmem zaměstnavatele chránit svůj majetek prostřednictvím GPS. Pokud podmínku zaměstnavatele ohledně GPS zaměstnanec neakceptuje, nedojde k uzavření smlouvy o použití vozidla, a nebude tak oprávněn předmětný benefit čerpat.“ Byť následně Úřad upozorňuje, že intenzivní či stálá kontrola zaměstnanců by byla v rozporu se záko­níkem práce (jmenovitě § 316 odst. 2 a 3 zákoníků práce), nelze se ubránit pocitu, že tento text ÚOOÚ někteří fakticky chápou jako bianco šek za­městnavatelům na nadbytečné sledování zaměstnanců. Co si o tom myslí ministerstvo? Ministerstvo průmyslu a obchodu má na tuto oblast trochu jiný, respektive přesnější pohled. V rámci své Příruč­ky pro přípravu malých a středních fi­rem na GDPR (dostupné zde) totiž jako příklad špatné praxe uvádí to, když jsou GPS lokátory v provoze nepřetržitě a monitorují každé použití služebního automobilu kterýmkoliv zaměstnancem firmy (včetně služeb­ních jízd). Nadto dokonce minister­stvo zkritizovalo uchování záznamů z GPS lokátorů v případě, kdy to po zaměstnavateli vyžadoval správce daně jako důkaz v rámci evidence jízd. Jako správnou praxi ministerstvo naopak uvádí sledování prostřednictvím nahodilé kontroly, a to na zá­kladě klíče, který není zaměstnancům znám a podle kterého vše probíhá na­mátkově. Tyto údaje je však možno uchovávat pouze po dobu, než dojde k vyúčtování služební cesty a pracov­ník správy vozového parku vše ověří, a následně dojde k výmazu. Tedy trochu odlišný a opatrnější přístup, než jak by bylo možno na první přečtení chápat ze stanoviska ÚOOÚ. Co na to říká WP29? V oblasti ochrany osobních údajů se nemusíme spoléhat pouze na stano­viska ÚOOÚ. V minulosti totiž vznik­la takzvaná Pracovní skupina podle čl. 29 (anglicky Working Par­ty, proto zkráceně WP29), která byla následně s přícho­dem GDPR nahrazena Evrop­ským sborem pro ochranu osobních údajů (tedy Euro­pean Data Protection Board, proto EDPB). Společné pro tyto orgá­ny je to, že jsou/byly složeny z jednotlivých kontrolních úřadů napříč čle­ny Evropské unie, tedy i český ÚOOÚ zde měl své zástupce. WP29 vydalo stanovisko 2/2017 ke zpracování osobních údajů na pra­covišti, které je s ohledem na aktualiza­ci platné i po účinnosti GDPR. V tom­to stanovisku zástupci kontrolorů uvádí, že zaměstnavatel může mít oprávněný zájem na tom, aby mohl kdykoliv zjistit polohu vozidel. Nic­méně jedním dechem dodává, že „i kdyby zaměstnavatelé měli oprávněný zájem k dosažení těchto účelů, měli by nejprve posoudit, zda je zpracování pro tyto účely nezbytné a zda zavedení těchto opatření bude v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity“. V případě využití GPS lokátorů a současného užití vozidla k soukro­mým účelům například WP29 uvádí, že zaměstnanec by měl mít naopak možnost dočasně vypnout sledování polohy v případě zvláštních okolností. Tou může být například návště­va lékaře. Co se týče soukromých účelů a užití vozidla mimo pracovní dobu, zde je situace ještě komplikovanější. WP29 přímo uvádí: „Vzhledem k citlivosti údajů o poloze je málo pravděpodobné, že by existoval právní důvod k monitorování polohy služebních aut řízených zaměstnancem mimo pracovní hodiny.“ To neznamená, že by WP29 užití GPS pro tyto účely vylučovala, nicmé­ně uvádí, že je nutno brát v úvahu proporcionalitu a že finální řešení musí být přiměřené rizikům. Jako pří­klad pak WP29 uvádí, že pokud by účelem byla prevence krádeže aut, neměla by být poloha auta mimo pra­covní dobu zaznamenávána, dokud vůz neopustí široce definovaný územ­ní okruh (oblast, nebo dokonce zemi). „Kromě toho by poloha měla být zobrazována jen způsobem, kdy zaměstnavatel aktivuje ‚viditelnost‘ polohy přistoupením k systémem již uloženým datům, když vozidlo opustí předem definovanou oblast.“ Jak to tedy je? Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že používání GPS lokátorů ve služeb­ních autech obecně není zakázáno, a to ani v případě, kdy je vůz použí­ván pro soukromé účely. Situace je však o něco komplikovanější, než by se po nepozorném přečtení stanovis­ka ÚOOÚ mohlo zdát. V případě in­stalace takového systému je totiž nut­no zajistit, že práva zaměstnanců nepřijdou k úhoně. Článek vyšel v Elektronickém zpravodaji pro pověřence