top of page

Kontroly ÚOOÚ: Zaostřeno na marketingové účely

Obrázek autora: Josef Bátrla
Josef Bátrla
21. 5.
Minut čtení: 5

Využití osobních údajů pro marketingové účely bylo v loňském roce jedním z hlavních terčů dozorové činnosti ÚOOÚ. Na co si dát pozor? Především na sbírání nadbytečných osobních údajů „pro jistotu“, plnění informační povinnosti a správně zvolený právní titul.



Závěry z kontrol Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2025 přinesly celou řadu zajímavých zjištění, která mohou mít značný dopad do praxe. Pověřenec pro ochranu osobních údajů by měl mít přehled, jak se úřad staví k různým otázkám z praxe, novým technologiím a regulacím. V minulém čísle jsme si například posvítili na problematiku docházkových systémů s biometrickými údaji, jejichž použití ÚOOÚ v podstatě vylučuje s odkazem na zásadu mini­malizace. V tomto závěrečném díle se podíváme na kontroly, které se týkaly převážně zpracování osobních údajů pro marketingové účely ze strany realitních a investičních zprostředkovatelů.


Investiční zprostředkovatel

Během roku 2025 byla dokončena kon­trola investičního zprostředkovatele (UOOU-02489/22), jenž od realitního zprostředkovatele, který již v roce 2021 ohlašoval ÚOOÚ porušení zabezpeče­ní údajů, získával osobní údaje klientů – ostatně takto se ÚOOÚ k dané věci dostal. Přestože kontrolovaná oso­ba toto jednání prostřednictvím advokátní kanceláře popřela, kontrolu­jící zjistili, že předmětné osobní údaje zpracovávala bez doložení jakéhokoliv právního titulu dle čl. 6 odst. 1 GDPR, čímž toto ustanovení porušila.


Závažná pochybení byla zjištěna rovněž v oblasti plnění informační povinnosti. Kontrolovaná osoba informovala klienty výhradně v rámci uzavírané smlouvy, přičemž tímto způ­sobem nesplnila řadu požadavků čl. 13 GDPR vůči stávajícím ani potenciálním klientům. Navíc zcela opomněla informační povinnost vůči klientům předávaným realitním zprostředkovatelem, jak jí ukládá čl. 14 GDPR.


Kontrolující se zaměřili i na obsah zpracovatelských smluv, kde odhalili rozsáhlá pochybení. První smlouvě chyběly téměř všechny náležitosti vyžadované čl. 28 odst. 3 GDPR – mimo jiné vymezení předmětu, účelu a doby zpracování, závazek mlčenlivosti, po­pis bezpečnostních opatření či pod­mínky pro zapojení dalšího zpraco­vatele. Druhá smlouva pak postrádala popis bezpečnostních opatření, úpravu součinnosti při vyřizování žádostí sub­jektů údajů a povinnost umožnit audity ze strany správce.


Kontrolovaná osoba podala pro­ti zjištěním námitky. Část z nich byla projednána v navazujícím správním řízení; ostatní byly vyřízeny nadřízeným kontrolujícího, přičemž vyhověno bylo námitkám týkajícím se poruše­ní čl. 28 odst. 3 věty první GDPR, kde kontrolovaná osoba dodatečně doložila obchodní podmínky upřesňující předmět, dobu zpracování a typy zpra­covávaných údajů.

ÚOOÚ důkladně kontroluje zpracovatelské smlouvy i plnění informační povinnosti

Realitní zprostředkovatel

Úřad v roce 2025 dokončil také kontrolu realitního zprostředkovatele (UOOU-03510/21) zahájenou na základě ohlá­šení bezpečnostního incidentu z roku 2021. Incident spočíval v neoprávněném stažení osobních údajů klien­tů, konkrétně jmen, telefonních čísel a e-mailových adres, a to z interního informačního systému prostřednictvím přístupových údajů ztotožněné spolupracující osoby, zjevně za účelem nabídky investičních a finančních produktů.


Kontrolující zjistili, že realitní zpro­středkovatel toto zpřístupnění osobních údajů neumožnil na základě žádného platného právního titulu dle čl. 6 odst. 1 GDPR a klienty o něm záměrně neinformoval, čímž porušil i zásadu transparentnosti dle čl. 5 odst. 1 písm. a) GDPR. Souhlas jakožto právní základ vznesl kontrolovaný až v námitkách, které byly předány k vyřízení do navazujícího správního řízení.


Asi nebude náhodou, že v předchozím případě se jednalo taktéž o kontrolu zahájenou na základě ohlášení bezpeč­nostního incidentu, jakkoliv ÚOOÚ o obou případech informuje odděleně.


Ať už jsou oba případy jakkoliv vzá­jemně provázány, klíčovým poučením je, že každé sdílení osobních údajů pro obchodní či marketingové účely musí mít jasný právní základ a subjekty údajů musí být o takovém zpracování náležitě informovány. Tato povinnost přitom dopadá stejnou měrou na toho, kdo údaje zpřístupňuje, i na toho, kdo je přijímá.


Sám ÚOOÚ k tomu uvedl, že každý správce musí pečlivě zvážit zákonnost každého využití či sdílení osobních údajů pro obchodní či marketingové účely a zajištovat náležité informování subjektů údajů.


Realitní makléřka

Tento případ bude zajímat všechny rea­litní zprostředkovatele. Úřad se totiž v roce 2025 zabýval také případem rea­litní makléřky (UOOU-01487/22), jejíž činnost zahrnovala zprostředkování koupě a pronájmu nemovitostí, úschovu rezervačního poplatku a sestavování nájemních smluv. Kontrola odhalila soustavné porušování zásady minimalizace osobních údajů dle čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR – makléřka od zájemců o pronájem pravidelně shromažďovala čísla bankovních účtů, adresy trvalého bydliště, místa narození i údaje o rodinném stavu, přestože ve většině posuzovaných případů nájemní smlouvu vůbec nesestavovala a pronajímatelé příslušné podklady ani nepožadovali. Zpracování rodinného stavu opírala o oprávněný zájem dle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR, avšak nepředložila žádný balanční test prokazující jeho použitelnost.


Samostatnou kapitolou bylo zpra­cování kopie občanského průkazu. Makléřka tvrdila, že ji pořizuje za účelem ověření totožnosti zájemců při prohlídkách a následně ji předává majiteli nemovitosti, přičemž právním zákla­dem měl být souhlas dle čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR. Kontrolující však zjis­tili, že souhlas ve skutečnosti vůbec neshromažďovala – nebyla schopna jej doložit, stěžovatel jeho udělení popřel a ani majitel nemovitosti vyžadování kopie průkazu nepotvrdil. Kontrolova­ná osoba nadto nesplnila informační povinnost dle čl. 13 GDPR. Veškeré námitky, které proti kontrolním zjiště­ním podala, byly zamítnuty.


Tento případ dobře ilustruje rizi­ko, kdy správce osobních údajů shromažďuje údaje „pro jistotu“ nebo na základě zavedené praxe, aniž by je­jich zpracování byl skutečně schopen odůvodnit. Úřad proto doporučuje před sběrem každého údaje zvážit jeho sku­tečnou nezbytnost a průběžně revi­dovat informační dokumenty tak, aby odpovídaly reálnému stavu zpracování.


Obchodní řetězec

Úřad v roce 2025 uzavřel také kontro­lu obchodního řetězce (UOOU-03118/21) zaměřenou na provozování zákaznického věrnostního programu. Kon­trola odhalila hned dvě pochybení. Prvním bylo porušení zásady minima­lizace dle čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR: registrační formulář povinně vyžadoval údaj o pohlaví, přičemž zájemce neměl možnost zvolit variantu „nechci uvádět“ a byl nucen vybírat pouze mezi možnostmi „muž“ a „žena“. Druhým pochybením bylo chybné určení práv­ního základu zpracování – řetězec jej postavil na souhlasu dle čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR, kontrolující však dovodili, že členství ve věrnostním pro­gramu zakládá smluvní vztah, a správným právním základem je tedy čl. 6 odst. 1 písm. b) GDPR.


Obhajoba řetězce, že pohlaví potře­buje pro gramaticky správné oslovení zákazníků v komunikačních materiálech, úřad nepřesvědčila. Podle úřadu tento účel povinné uvedení pohlaví neodůvodňuje – vhodnějším řešením je buď učinit údaj nepovinným, nebo na­bídnout možnost vlastní volby oslove­ní. Pokud by správce trval na zpracová­ní pohlaví na základě souhlasu, musel by respektovat čl. 7 odst. 3 a 4 GDPR – tedy zajistit, aby odvolání souhlasu bylo stejně snadné jako jeho udělení a zejména aby poskytnutí služby neby­lo podmíněno souhlasem se zpracová­ním údajů, které pro plnění smlouvy nejsou nezbytné.


Na co si dát pozor v praxi?

Uzavřené kontroly z loňského roku ukazují, že ÚOOÚ klade velký důraz na skutečnou nezbytnost zpracování osobních údajů, transparentnost vůči subjektům údajů a doložitelnost právních titulů. Správci by proto měli pravi­delně revidovat, jaké údaje pro marke­tingové a obchodní účely shromažďují, zda je opravdu potřebují a zda dokážou prokázat zákonnost jejich získání i dalšího sdílení. Stejnou pozornost je nutné věnovat informačním dokumen­tům, zpracovatelským smlouvám i interním procesům, protože právě zde ÚOOÚ opakovaně nachází nejzávažnější pochybení.


 
 
 

Komentáře


Sdělení pro spotřebitele: Případné spory z poskytování právních služeb můžete řešit mimosoudně prostřednictvím České advokátní komory v souladu se zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Další informace včetně postupu naleznete zde  

​

© 2020 - 2022 by Josef Bátrla.

bottom of page