Facebook: „Zaplať, nebo souhlas“

Po četných pokutách za porušování GDPR přišla společnost Meta s novou praktikou. Uživatelé si mohou zaplatit za to, že nebudou zpracovávány jejich osobní údaje. Začíná se ale ozývat kritika. Je tento postup v souladu s GDPR?

Pokud jste uživateli Instagramu či Facebooku, pravděpodobně jste se při spuštění aplikace se­tkali s oznámením, které vám nabízelo dvě možnosti – buď uhradíte měsíční poplatek výměnou za to, že nebudou využívány vaše osobní údaje pro účely reklamy, nebo udělíte souhlas. Spo­lečnost Meta (poskytovatel služby In­stagram a Facebook) tak reagovala na sérii pokut a zákazů dozorových orgánů v oblasti ochrany osobních údajů, které obdržela za nezá­konný postup v rámci naklá­dání s údaji svých uživatelů. Jak dlouho bude tato taktika společnosti Meta fungovat?

Uživatelé jako produkt

Sociální sítě jsou dnes nedílnou sou­částí našich životů. Setkat se v dnešní době s člověkem, který by disponoval chytrým telefonem, ale nebyl uživate­lem ani jedné sociální sítě, je praktic­ky nemožné. Drtivá většina uživatelů používá služby jako Facebook či Instagram, a pokud zrovna ne tyto, tak alespoň Twitter či LinkedIn.

Jako uživatel Facebooku jste produktem pro reklamu

Pro všechny tyto služby je pří­značné, že v určité základní verzi jsou pro své uživatele zdarma. Bylo by však chybou postup provozovatelů těchto služeb považovat za čistý alt­ruismus. Předmětné společnosti totiž využívají poskytované prostředí pro zobrazování reklam, přičemž samo­zřejmě platí, že čím přesnější reklama bude zobrazena, tím bude účinnější. Ostatně, proč by někdo platil za rekla­ mu v okamžiku, kdy bude zobrazována náhodným lidem, a pravděpodobně tedy nebude fungovat? Z toho důvodu předmětné sociální sítě pečlivě sledují vaše zájmy a aktivity, na jejichž zákla­dě jsou schopny vytvořit uživatelský profil a na něj cílit co nejpřesnější re­klamu, která má největší šanci na kon­verzi. Ostatně, dnes již zlidovělo rčení, že kdokoliv, kdo využívá například Facebook, není ve skutečnosti uživa­telem této služby, ale produktem pro společnosti, které se mu snažíněco prodat.

S příchodem GDPR a sou­visejících pravidel ve směrnici ePrivacy mají však poskytovatelé sociálních platforem čím dál více problémů s plněním tohoto úko­lu. Po různých eskapádách a únicích údajů již uživatelé nemají potřebu být extenzivně sledováni – a pokud to ně­ kterým nevadí, vadí to přinejmenším orgánům EU. O předmětných rozhod­nutích jsme vás informovali na strán­kách Zpravodaje. Společnost Meta do­stala několikrát ve formě pokuty důrazně přikázáno, že svoji praktiku musí změnit.

Za své soukromí zaplatíte 250 eur ročně

A o to se právě tato společnost po­kusila – tím, čím vyhrožovala již při pádu Safe Harbour a Privacy Shield – a sice zpoplatněním. Z těchto důvodů společnost vy­vinula praxi, které se říká „Pay or Okay“, tedy „zaplať, nebo souhlas“. V tomto případě Meta po­ žaduje měsíční poplatek ve výši 12,99 eu­ra a za Instagram dodatečných 8 eur – celkem tedy 251,88 eura ročně za něco, co byli uživatelé zvyklí využívat zadarmo.

Kritika ze strany NOYB

Evropské subjekty údajů mají v EU mocného zastánce – úhlavního nepřítele společnosti Meta, sdružení NOYB, které založil poměrně známý aktivista Max Schrems, jemuž se podařilo do­ slova „sestřelit“ dvě rozhodnutí Ev­ropské komise o předávání osobních údajů z EU do USA před Soudním dvorem EU – a to v rámci řízení, které se týkalo právě Facebooku (dnes spo­lečnosti Meta).

Dne 28. 11. 2023 tak NOYB podal stížnost u rakouského dozorové­ho orgánu, v níž přístup společnosti Meta kritizuje a napadá. Stěžejní argu­mentace se točí kolem tvrzení, že ni­ kdo by neměl být nucen platit za něco, co je jeho přirozeným právem a co mu zákon přikládá.

Svoje tvrzení pak NOYB podepřel studiemi/tvrzeními, podle nichž pouze 3 % až 10 % uživatelů souhlasí se sledo­váním, ale 99 % z nich zvolí opak v okamžiku, kdy je jejich volba zpo­platněna. Sám Max Schrems to shrnul následovně: „Když jen 3 % lidí chtějí skutečně plavat, ale 99,9 % skončí ve vodě, i dítě ví, že to nebyla ‚svobodná‘ volba. Není to ani chytré, ani legální – je jen ubohé, jak Meta nadále ignoruje právo EU.“

Svoji tezi pak podkládá upozorněním na skutečnost, že rozhodnutí o postupu společ­nosti Meta by mohlo otevřít dveře pro ostatní poskytovate­le, kteří by se mohli rozhodnout příklad společnosti Meta následovat. NOYB se ve své stížnosti odvolává na informace společnosti Google, po­ dle nichž má průměrný uživatel chytrého mobilního telefonu stažených celkem 35 aplikací. Podobný poplatek by tak způsobil pouze to, že soukromí by se stalo právem bohatých. Málokterá čtyřčlenná rodina by si mohla dovolit hradit ročně poplatek ve výši 35 tisíc eur (cca 850 tisíc ko­run) za to, že její členové nebudou předmětem sofistikovaného profilová­ní a předávání osobních údajů.

Je to opravdu tak špatné?

Je však postup Meta opravdu principiálně špatný? Mluvčí společnosti se k tomuto vyjádřil následovně: „Možnost, aby si lidé zakoupili předplatné bez reklam, vyvažuje požadavky evropských regulačních orgánů a zároveň dává uživatelům možnost volby a umožňuje společnosti Meta nadále poskytovat služby všem lidem v EU, EHP a Švýcarsku. Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí výslovně uznal, že model předplatného, jako je ten, který zavádíme, je platnou formou souhlasu se službou financovanou reklamami.“

V tomto případě společnost Meta odkazuje na jednu větu z odůvodnění poměrně rozsáhlého rozhodnutí SDEU (C­252/21): „Tito uživatelé proto musí mít v rámci smluvního procesu možnost individuálně neudělit souhlas se zvláštními operacemi zpracování údajů, které nejsou nezbytně nutné pro splnění smlouvy, aniž by byli povinni se v plném rozsahu vzdát využívání služby nabízené provozovatelem sociální sítě, což znamená, že uvedeným uživatelům bude nabídnuta, případně za přiměřenou odměnu, rovnocenná alternativa, se kterou nejsou spojeny takovéto operace zpracování údajů.“

SDEU se zde v rámci nezávazné části rozhodnutí snažil reflektovat skutečnost, že sociální sítě nejsou da­rem ze strany poskytovatele a každý má právo v zákonných limitech pod­nikat. Opravdu se ale lze zaklínat předmětným rozhodnutím ve smys­lu, že dle SDEU je v pořádku vyžado­vat roční poplatek okolo 250 eur? Sku­tečně tato částka naplňuje slova „přiměřená odměna“ a uživatelé mají srovnatelnou alternativu? Tuto odpo­věď nám budou muset předložit dozo­rové orgány.

Článek byl publikován v Elektronickém zpravodaji pro pověřence